Hadeeth Cards
Da'wa cards that highlight great meanings from the noble prophetic hadiths in a simple style and attractive display that helps the Muslim to have a deeper understanding of his religion in an easy way
All
‘Uqba Ibn ‘Ámir al-Džuhaní (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Kdo čte Korán nahlas, je jako ten, kdo dává almužnu veřejně, a kdo čte Korán potichu, je jako ten, kdo dává almužnu tajně.”
Abu Dawood
Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) vysvětlil, že kdo čte Korán nahlas, je jako ten, kdo dává almužnu veřejně, a kdo čte Korán potichu, je jako ten, kdo dává almužnu tajně.
Salama Ibn Al-Akwa' (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že jeden muž jedl u Posla Božího (ať mu Bůh žehná a dá mír) levou rukou, a ten mu řekl: „Jez pravou,” ale on mu řekl: „Nemůžu.” Prorok mu řekl: „Nebudeš moct.” A tomu muži v tom nezabránilo nic jiného než domýšlivost, a pak už (pravou) ruku k ústům nikdy nezvedl.
Muslim
Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) viděl muže jíst levou rukou, a tak mu nařídil ať jí pravou, ale tento muž mu lživě a domýšlivě odpověděl, že nemůže. A tak Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) poprosil, aby mu bylo znemožněno jíst pravou. A Bůh jeho prosbu vyslyšel, a tak tomuto muži ochrnula pravá ruka a už ji potom nikdy nemohl zvednout k ústům, aby se najedl nebo napil.
Abú Humajd nebo Abú Usajd vyprávěl, že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Pokud někdo z vás vstoupí do mešity, ať řekne: „Alláhumma iftah lí abwába rahmatik." (Bože, otevři mi brány Svého milosrdenství.) A když z ní odchází, ať řekne: „Alláhumma inní as’aluka min fadlika." (Bože, věru Tě prosím o Tvou přízeň.)"
Muslim
Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) nabádá svoji obec, aby říkala tyto prosby: před vstupem do mešity: Alláhumma iftah lí abwába rahmatik. (Bože, otevři mi brány Svého milosrdenství.) Tzn. poprosí Boha, aby mu usnadnil cestu ke Svému milosrdenství. A když chce odejít z mešity, říci: Alláhumma inní as’aluka min fadlika. (Bože, věru Tě prosím o Tvou přízeň.) Tzn. poprosí Boha, aby mu dal více Svého dobra a přízně, z povolené obživy.
‘Alí vyprávěl: „Byl jsem člověkem, kterému když slyšel něco od Posla Božího (ať mu Bůh žehná a dá mír), tím Bůh prospěl tolik, kolik chtěl. A když mi někdo z jeho druhů něco vyprávěl, nechal jsem ho přísahat, a když přísahal, uvěřil jsem mu. A Abú Bakr mi vyprávěl (a Abú Bakr je pravdomluvný), že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Není člověka který by udělal nějaký hřích, pak vstal a očistil se, pak se pomodlil a pak poprosil Boha o odpuštění, aniž by mu Bůh odpustil.” A pak přednesl tento verš: {a ty, kteří potom, co spáchali hanebnost či sami sobě ukřivdili, vzpomínají Boha a prosí Jej za odpuštění hříchů svých } [Rod ‘Imránúv: 135].
Abu Dawood
Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl, že není člověka který by udělal nějaký hřích, pak vstal a udělal pořádně malou očistu, pak se pomodlil dvě raka'a s úmyslem, že se kaje Bohu za tento hřích, a pak poprosil Boha o odpuštění, aniž by mu Bůh odpustil. Poté Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) přednesl tento verš: {a ty, kteří potom, co spáchali hanebnost či sami sobě ukřivdili, vzpomínají Boha a prosí Jej za odpuštění hříchů svých}. [Rod ‘Imránúv: 135]
Sálim Ibn Abí al-Dža'd vyprávěl, že jeden muž řekl: „Pomodlil jsem se a uklidnil jsem se," a ostatní se na to tvářili, jako by řekl něco špatného. A on řekl: „Slyšel jsem Posla Božího (ať mu Bůh žehná a dá mír) říci: „Bilále, zavolej k modlitbě, ať se jí uklidníme.”"
Abu Dawood
Jeden muž ze sahába řekl: Pomodlil jsem se a uklidnil jsem se. Ostatní, kteří to slyšeli, se na to tvářili, jako by řekl něco špatného. A on řekl: Slyšel jsem Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír) říci: Bilále, udělej adhán k modlitbě a pak iqámu, abychom se díky ní uklidnili, protože v modlitbě člověk mluví s Bohem, a tak cítí klid v duši a srdci.
Abú Hurajra (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Nejhorší zloděj je ten, který krade svou modlitbu.” Řekl: „A jak může krást svou modlitbu?" Odpověděl: „Nedokončí její rukú' a sudžúd.”
Ibn Hibbaan
Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) vysvětlil, že nejhorší zloděj je ten, který krade ze svých modliteb. A to proto, že když krade něčí majetek, může z toho mít prospěch na tomto světě, na rozdíl od tohoto zloděje, který si krade své právo na odměnu. Poté řekli: Posle Boží, a jak si může krást z modlitby? Řekl: Nedokončí její rukú' a sudžúd. Tzn. že v těchto pozicích spěchá a neudělá je dokonale.
Ibn Abí Awfá (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl: „Když Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) narovnal záda z rukú' (a postavil se), řekl: „Sami' Alláhu liman hamidah, Alláhumma rabbaná wa laka-l-hamd, mil’a s-samáwáti wa mil’a l-ardi, wa mil’a má ši’ta min šaj'in ba‘du." (Bůh slyší toho, kdo Ho chválí. Bože, náš Pane, Tobě patří všechna chvála, nechť naplní se jí nebesa i země i to, co si budeš ještě přát.)
Muslim
Když Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) v modlitbě narovnal záda z rukú’ a postavil se, řekl: „Sami' Alláhu liman hamidah.” (tj. Bůh přijímá chválu toho, kdo Ho chválí, a dá mu za to odměnu). Alláhumma rabbaná wa laka-l-hamd, mil’a s-samáwáti wa mil’a l-ardi, wa mil’a má ši’ta min šaj'in ba‘du." (Tj. Bohu, našemu Pánu, patří všechna chvála, kterou se naplní nebesa i země i to, co si bude Bůh přát.)
Abú Házim Ibn Dínár vyprávěl, že nějací muži přišli za Sahlem Ibn Sa'dem as-Sá'idím a hádali se, z čeho byl vyroben minbar. Zeptali se ho na to a on řekl: „Při Bohu, že vím z čeho je, viděl jsem první den, kdy byl dán a kdy si na něj poprvé sednul Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír). Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) poslal pro jednu ženu z Ansárů" - a Sahl řekl její jméno - „a řekl jí: „Nařiď svému chlapci truhláři, aby mi udělal prkna, abych na nich seděl, když budu mluvit k lidem.” A tak mu to nařídila a udělal je ze stromu tamaryšku a poté je přinesl. Pak vzkázala pro Posla Božího (ať mu Bůh žehná a dá mír) a ten nařídil, aby byla dána sem. Poté jsem viděl Posla Božího (ať mu Bůh žehná a dá mír) se na nich modlit, stál na nich a řekl: „Alláhu akbar," udělal rukú’, pak pozadu sešel dolů, udělal sadždu na zemi u těchto prken a pak se vrátil zpět. Když skončil, obrátil se k lidem a řekl: „Lidé, učinil jsem to proto, abyste se mnou řídili a naučili se moji modlitbu.”"
Al-Bukhari and Muslim
Nějací muži přišli za jedním ze sahába a ptali se ho, z čeho byl vyroben Prorokův minbar, protože se o tom hádali. Řekl jim: Při Bohu, Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) poslal pro jednu ženu z ansárů, která měla sluhu truhláře, a řekl jí, ať nařídí svému chlapci truhláři, aby mu udělal minbar, aby na něm seděl, když bude mluvit k lidem. A tak nařídila svému sluhovi, aby ho vyrobil ze stromu tamaryšku, a když to bylo hotové, vzkázala pro Posla Božího (ať mu Bůh žehná a dá mír) a ten nařídil, aby byl umístěn v mešitě. Poté se na něm Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) modlil, stál na něm, když říkal Alláhu akbar, a dělal na něm rukú’. Pak pozadu sešel dolů a udělal sadždu na zemi u minbaru. Pak se vrátil zpět a když skončil, obrátil se k lidem a řekl: Lidé, učinil jsem to proto, abyste se mnou řídili a naučili se moji modlitbu.
Hittán Ibn ‘Abdulláh ar-Raqáší vyprávěl: „Modlil jsem se s Abú Músou al-Aš'arím a když seděl (při tašahhudu), jeden muž řekl: „Modlitba byla spojena s dobrem a almužnou." A on řekl: „Kdo z vás to řekl?" Všichni ale mlčeli. Poté znovu řekl: „Kdo z vás to řekl?" Všichni ale mlčeli. Pak řekl: „Snad jsi to byl ty, kdo to řekl, Hittáne?" A já jsem se začal bát, že mi za to vyčiní, ale jeden muž řekl: „Já jsem to řekl, ale nechtěl jsem tím nic jiného než dobro." Abú Músá řekl: „Vy nevíte, co máte říkat v modlitbě? Věru, že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) nám vysvětlil naši sunnu a jak se máme modlit a řekl: „Když se modlíte, srovnejte se do řad. Jeden z vás ať je imámem, vede vás a když řekne: „Alláhu akbar," řekněte: „Alláhu akbar." A když řekne: {ne těch, na než jsi rozhněván, ani těch, kdo v bludu jsou.} [Otevíratelka: 7], řekněte: „Ámín" a Bůh vám to vyplní. A když řekne: „Alláhu akbar" a udělá rukú’, tak řekněte: „Alláhu akbar" a udělejte rukú’. A imám dělá rukú’ před vámi a zvedá se z něj také před vámi." A Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „A tato (chvíle) vydá za tamtu a když (imám) řekne: „Sami' Alláhu liman hamidah," řekněte: „Alláhumma rabbaná wa laka-l-hamd." A Bůh vás slyší, věru, že Požehnaný a Všemohoucí Bůh řekl ústy svého Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír): „Sami' Alláhu liman hamidah." A imám dělá sudžúd před vámi a zvedá se z něj před vámi.” A Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „A tato (chvíle) vydá za tamtu a když (imám) sedí, vaše první slova budiž: „At-tahijjátu at-tajjibátu as-salawátu lilláhi, as-salámu ‘alajka ajjuha-nnabí wa rahmatulláhi wa barakátuh, as-salámu ‘alajná wa ‘alá ‘ibádilláhi s-sálihín. Ašhadu an lá illáha illa-lláh, wa ašhadu anna Muhammadan ‘abduhu wa rasúluh.”"
Muslim
Druh Proroka Abú Músá al-Aš'arí (ať je s ním Bůh spokojen) se modlil a když seděl při tašahhudu, jeden muž z těch, co se modlili za ním, řekl: Modlitba byla v Koránu spojena s dobrem a almužnou. A když Abú Músá (ať je s ním Bůh spokojen) skončil modlitbu, obrátil se k modlícím a řekl: Kdo z vás to řekl? Všichni ale mlčeli. Poté znovu řekl: Kdo z vás řekl: Modlitba byla v Koránu spojena s dobrem a almužnou? Všichni ale mlčeli. Pak otázku zopakoval a když stále všichni mlčeli, Abú Músá (ať je s ním Bůh spokojen) řekl: Snad jsi to byl ty, kdo to řekl, Hittáne? Jmenoval ho, protože seděl u něj a byl mu blízký, a tak věděl, že mu takové obvinění neublíží a přiměje promluvit toho, kdo to opravdu řekl. Avšak Hittán to odmítl a začal se bát, že mu za to vyčiní, ale jeden muž řekl: Já jsem to řekl, ale nechtěl jsem tím nic jiného než dobro. A Abú Músá řekl: Vy nevíte, co máte říkat v modlitbě? A poté jim oznámil, že Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) jim jednou kázal a vysvětlil jim Boží zákony a naučil je, jak se mají modlit. A Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: Když se modlíte, uspořádejte se do řad a vyrovnejte je. Pak ať je jeden z vás imámem a vede vás. A když na začátku modlitby řekne: Alláhu akbar, řekněte: Alláhu akbar.* A když bude číst Fátihu a dojde k: {ne těch, na než jsi rozhněván, ani těch, kdo v bludu jsou.} [Otevíratelka: 7], řekněte: Ámín a Bůh vám to vyplní. A když řekne Alláhu akbar a udělá rukú’, tak řekněte Alláhu akbar a udělejte rukú’. Imám dělá rukú’ před vámi a zvedá se z něj také před vámi, tak ho nepředcházejte, protože chvilka, kdy je před vámi v rukú’, mu poskytne čas být před vámi i při zvedání se z něj, a tak tato (chvíle) vydá za tamtu. A když imám řekne: Sami' Alláhu liman hamidah, řekněte: Alláhumma rabbaná wa laka-l-hamd. A Bůh slyší, co říkáte, věru, že Požehnaný a Všemohoucí Bůh řekl ústy svého Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír): Sami' Alláhu liman hamidah. A imám dělá sudžúd před vámi a zvedá se z něj před vámi. A tato (chvíle) vydá za tamtu, a tak je váš sudžúd stejně dlouhý jako sudžúd imáma. A když sedí při tašahhudu, ať jsou vaše první slova: At-tahijjátu at-tajjibátu as-salawátu lilláhi (všechno velebení, nejlepší slova a modlitby patří jedině Bohu), as-salámu ‘alajka ajjuha-nnabí wa rahmatulláhi wa barakátuh, as-salámu ‘alajná wa ‘alá ‘ibádilláhi as-sálihín (mír s tebou, ó Proroku, a Boží milosrdenství a Jeho požehnání, mír s námi a se zbožnými služebníky Božími). Ašhadu an lá illáha illa-lláh, wa ašhadu anna Muhammadan ‘abduhu wa rasúluh.
